SRPEN 2022

Smutný "budíček" z 21. 8. 1968

Byl to úplně obyčejný den na konci letních prázdnin plný obyčejných starostí obyčejných lidí, které se se středečním rozbřeskem smrskly do jediné otázky: co bude dál?

Více

21. srpna 1968 se Československo probudilo do jednoho z nejčernějších rán ve své moderní historii. V ranních hodinách obsadili okupanti budovy důležitých úřadů a redakce sdělovacích prostředků. Režim sice okupaci pěti armádami Varšavské smlouvy nazýval „bratrskou pomocí“, ale obyčejní lidé měli trochu jiný názor.

Stejně to – minimálně v prvních dnech – viděla vláda. V provolání Všemu lidu ČSSR odsoudila okupaci a zároveň vyzvala obyvatelstvo ke klidu. Sověti některé z politiků tajně odvezli do SSSR. To, spolu s podpisem tzv. Moskevského protokolu 26. srpna 1968 rozhodlo. V září téhož roku došlo k obnovení cenzury, nekomunistická uskupení ukončila svou činnost. Hodně z těch, kdo nesouhlasili s posrpnovým vývojem, odešlo do emigrace. Společnost se postupně začínala „normalizovat“.

Okupační armády zůstaly na území Československa až do pádu železné opony, a ještě o chvilku déle. Poslední sovětský tank opustil československou půdu až na začátku devadesátých let dvacátého století.

Představte si obyčejné úterý uprostřed léta. Ukládáte se ke spánku a plánujete, co zítra. Možná se těšíte na zaslouženou dovolenou. Nebo jste se z ní právě vrátili, a nemůžete se dočkat, až se o zážitky podělíte s kolegy v práci. Možná je ten den úplně obyčejný. Jedním je ale jednoznačně výjimečný. Je to na příští dvě desetiletí poslední den, který prožíváte jako občan relativně svobodného státu. Je úterý 20. srpna 1968. Druhý den ráno 21. srpna vás s největší pravděpodobností vzbudil příšerný hluk. Mladší ročníky nechápaly, co se děje. Ti, kteří ještě pamatovali druhou světovou válku, tušili. Tanky. Vojáci. Další válka? Ne, „jen“ okupace přejmenovaná vládnoucí garniturou na „přátelskou výpomoc“.

Někteří vaši blízcí stihnou emigrovat. Jiní zemřou nebo utrpí zranění při střetu s příslušníky okupačních armád. Někteří přijdou o práci a budoucnost jen proto, že dali najevo svůj nesouhlas s „přátelskou pomocí“. Její následky ponesou všichni. V celé zemi nebude prakticky nikdo, koho by se invaze vojsk Varšavské smlouvy nějak nedotkla. Okem neviditelné stopy na osudech a životech stovek tisíc nadaných, inteligentních a pracovitých lidí, kterým invaze navždy změnila život, dnes už nikdo nespočítá.

Pojďme si na ně vzpomenout i letos – třeba při procházce, která připomene naopak dodnes viditelné stopy srpnové okupace.

Odkaz na trasy

Atmosféra tehdejších pohnutých dní

Ať už jste to ráno roku 1968 zažili osobně, nebo vám o něm vyprávěli rodiče, příbuzní či známí, nedopusťte, aby se historie opakovala. Protože #SvobodaNeniSamozrejmost

Slovníček pojmů

Varšavská smlouva
vojenský pakt osmi evropských zemí východního bloku v letech 1955–1991
Členové Varšavské smlouvy
Albánie, Bulharsko, Československo, Maďarsko, Východní Německo, Polsko, Rumunsko, Sovětský svaz
Přátelská pomoc
lživé označení pro okupaci používané tehdejším režimem, později v ironickém kontextu zlidovělo
Kontrarevoluce
oficiální důvod pro okupaci. 300 000 vojáků spojeneckých armád vtrhlo na území ČSSR, aby bránili „bratrský československý lid před německým imperialismem...“
Imperialismus
označení dobyvačné politiky vedené snahou o rozšíření vlivu jednoho státu nad jinými vojenskou silou
Emigrace
útěk za „železnou oponu“ – tzn. na Západ. Pro občany tehdejšího Československa kromě sebevraždy často jediná možnost, jak si zachovat rovnou páteř
Železná opona
neprostupná hranice mezi západním a východním blokem v době studené války
Studená válka
stav politického a vojenského napětí (zhruba v letech 1947–1991) mezi komunistickými státy a západním světem