Kněz z Vysočiny Josef Toufar patří mezi první oběti komunistické diktatury v našich zemích. Zemřel na následky brutálního mučení příslušníky Státní bezpečnosti 25. února 1950 v rámci vyšetřování kauzy nazvané Číhošťský zázrak.

Toufarův život a působení jsou neodmyslitelně spojené s Vysočinou. Narodil se 14. července 1902 v Arnolci u Polné. Teprve ve svých šestadvaceti letech mohl jít studovat gymnázium. Po studiu bohosloví ho 29. června 1940 v Hradci Králové vysvětili na kněze. V letech 1940–1948 působil jako kaplan a posléze jako farář v Zahrádce u Ledče nad Sázavou. Po komunistickém puči v roce 1948 vznikl ze strany komunistického aparátu nátlak na jeho přeložení, i on sám žádal hradeckého biskupa Píchu o místo svého dalšího působení – Číhošť.

Chvíli panoval zdánlivý klid. Vše se změnilo 11. prosince 1949, kdy se při Toufarově kázání v číhošťském kostele tajemně rozkýval a vychýlil oltářní křížek. O tomto úkazu si po mši začali vyprávět všichni věřící a zpráva o číhošťském zázraku se začala rychle šířit. Pro někoho zázrak, pro Josefa Toufara to byl moment, který ho stál život.

Jen o měsíc později, 28. ledna 1950, pátera Toufara přímo z číhošťské fary unesli příslušníci StB. Na příkaz komunistických špiček včetně prezidenta Gottwalda ho bezmála měsíc brutálně vyslýchali a nutili k falešnému přiznání a zradě kněžského slibu.

V noci z 23. na 24. února vyšetřovatelé faráře ve velmi vážném stavu převezli z Valdic do Číhoště, kde měla být nafilmována rekonstrukce „podvodného zázraku“. Použitý byl nakonec pouze krátký záběr, protože farář nebyl schopen v důsledku mučení zvládnout delší natáčení.

I přesto ho po natáčení v kritickém stavu převezli zpět do Valdic a až následující den do státního sanatoria v Legerově ulici v Praze. Toufar byl okamžitě operován kvůli zánětu pobřišnice v důsledku prasklého vředu, několik hodin po operaci zemřel.

Lékař musel do úmrtního listu na příkaz StB zapsat jako příčinu smrti pouze prasklý žaludeční vřed a nepopisovat zranění v důsledku mučení. MUDr. František Mauer, který u operace asistoval, ji popsal v roce 1968 takto: „Dělali jsme všechno, co bylo v lidských silách, ale toho člověka nebylo možno zachránit. Byl neobyčejně surovým způsobem utlučen k smrti. Řekl bych – jasná vražda!“

Toufarovo úmrtí zmařilo plány na chystaný monstrproces a navíc hrozilo, že vyjdou najevo brutální metody vyšetřovatelů StB. Jeho tělo proto StB urychleně převezla na hřbitov v Praze-Ďáblicích, kde ho pod falešným jménem pohřbili do hromadného hrobu.

Odsud byly jeho ostatky vyzvednuty až v listopadu 2014. V neděli 12. července 2015 se Josef Toufar po 65 letech od své násilné smrti dočkal důstojného pohřbu. Odpočívá v hlavní lodi číhošťského kostela.