První český skautský oddíl vznikl na pražském Žižkově už v roce 1911. Po vzniku samostatného Československa počet členů raketově rostl. Z deseti tisíc členů, kteří se k českému Junákovi (skautu) hlásili v roce 1920, jich v roce 1938 bylo už přes šedesát tisíc. Pohnuté dvacáté století přineslo hnutí celkem tři zákazy činnosti z politických důvodů: v roce 1940 ho zakázali nacisté, v letech 1950 a 1970 komunisté. 

Chlapce i dívky učil skauting všestrannosti. Cvičili, stavěli stany, četli stopy v přírodě, signalizovali, ovládali zdravovědu. Zakladatel českého skauta Antonín Benjamin Svojsík navázal na anglický Baden-Powellův skauting, jen ubral vojenského drilu a náboženských odkazů. Důraz kladl na praktičnost a službu druhým, na návrat k romantice, lásce k přírodě a lesní moudrosti ve stylu amerického spisovatele a dobrodruha E. T. Setona. 

Svojsík se vznikající hnutí sice pokusil začlenit do Sokola, tam ale skauty nechtěli. Připadali jim málo čeští a málo vlastenečtí, odmítli je jako „cizáckou myšlenku“. A naopak – systematická sokolská cvičení měla ke skautskému systému myšlení, které vedlo mládež k samostatnosti a zodpovědnosti bez neustálého dozoru ze strany dospělých, pořádně daleko. Skauti šli vlastní cestou až do roku 1940, kdy nacistické úřady činnost Junáka zakázaly. Mnozí členové hnutí se po rozpuštění svých oddílů zapojili do protinacistického odboje. 

Bránit dobro před zlem nacismu

V listopadu 1940 dva členové 5. oddílu vodních skautů, Jaromír Klika a Adolf Karlovský, založili odbojovou organizaci Zbojník přejmenovanou později na Zpravodajskou brigádu (ZB). Z té se časem stala největší domácí odbojová organizace, kterou se nacistům nikdy nepovedlo odhalit. 

Zpravodajská brigáda začínala s drobnou sabotáží a diverzí, později se ale zaměřila jen na zpravodajskou činnost. Chlapci, jejichž průměrný věk se pohyboval kolem 15 let, pomáhali například parašutistům Gabčíkovi a Kubišovi, spolupracovali s Václavem Morávkem, jedním z pověstných „Tří králů“ (a taky bývalým skautem), tisíce zpráv od nich putovaly k exilové československé vládě do Londýna. 

Díky dobré konspiraci a důkladnému prověřování nových členů Zpravodajská brigáda přežila i několikeré rozprášení Obrany národa a 5. května 1945 se zapojila do bojů pražského povstání. Během nich padlo 108 skautů ze Zpravodajské brigády. Celkem padlo nacismu za oběť 565 členů Junáka. 

Skauti a protikomunistický odboj

Po válce Junák rychle obnovil svou činnost. Hrdinství skautských odbojářů mu získalo vysoké renomé a v roce 1946 měla organizace čtvrt milionu členů. Už před únorem 1948 ale hnutí poznamenaly spory o jeho politickou orientaci, spousta vedoucích byla totiž v KSČ.

Ti aktivně podporovali včlenění organizace pod komunisty řízený Československý svaz mládeže, k němuž pak po únorovém puči taky došlo. A hned na jaře 1948 komunistické orgány zakázaly účast v oddílech členům starším patnácti let.  

Nějakou dobu se někteří členové scházeli ještě s částečným vědomím svazácké organizace, 13. září 1950 ale přišel úplný zákaz Junáka. Do roku 1955 komunisti zlikvidovali většinu skautských celků zapojených do třetího odboje a řada skautů se stala obětí politických procesů. Odhaduje se, že před soudem stanulo kolem 600 skautů a nejmíň devět z nich komunisti popravili.  

Buď do pionýra, nebo nic

Naději na obnovení junáckého hnutí probudilo Pražské jaro 1968. Tajní skauti, kteří své schůzky doteď kryli pod hlavičkou čtenářských klubů časopisu ABC nebo jako turistické oddíly, se znova mohli otevřeně hlásit ke skautství. Další generace dětí ale stihla aspoň nakrátko zakusit skautský život, během tří letních sezón v letech 1968–1970 se jich skautských táborů účastnily desetitisíce. 

V září 1970 zanikl Junák potřetí. Skautům bylo řečeno, že můžou buď vstoupit do pionýra, nebo nic. Většina z nich se z pochopitelných důvodů členství v pionýru vyhnula. Po listopadové revoluci vstal Junák z mrtvých znova. V prvním porevolučním roce se k němu hlásilo přes 90 tisíc členů a ke skautům se přihlašovaly celé turistické i pionýrské oddíly. 

Za celou dobu jeho přerušované existence prošlo skautským hnutím přes půl milionu Čechů.

Ti všichni se řídili skautským desaterem. Podle něj skaut:

• je pravdomluvný, věrný a oddaný, 
• je prospěšný a pomáhá jiným,
• je přítelem všech lidí dobré vůle a bratrem každého skauta,
• je zdvořilý, ochráncem přírody a cenných lidských výtvorů,
• je poslušný rodičů, představených a vůdců,
• je veselé mysli, hospodárný a čistý v myšlenkách, slovech a skutcích.

Ze známých osobností, které prošly oddíly Junáka, vybíráme:

• prezident Edvard Beneš
• příslušník zahraničního odboje Jan Kubiš
• spisovatelé Eduard Štorch a Jaroslav Foglar
• kardinál Štěpán Trochta a mnozí další.