Expedice Z101 navazuje na úspěšný projekt Zikmund100 z roku 2018 a usiluje o zopakovaní první cesty Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda napříč Afrikou z let 1947 až 1950.
V roce 1947 zavítali Jiří s Mirkem do Kairuanu, aby si prohlédli dvě nejvýznamnější muslimské stavby. Jednou z nich je právě Velká mešita vybudovaná ze stavebního materiálu starého Kartága. Rozdíl 74 roků jako by ani neexistoval. Stejně jako legendární dvojice stojíme na místě, kde vznikl původní snímek a připadáme si, jako kdyby se to událo včera. Čas se tady zastavil ale ještě dřív než před 74 roky. Všechno tu vypadá stejně už nějakých tisíc let, kdy se mešita stavěla. Svaté místo Kairuanu nemění svoji tvář.
Zdobené sloupoví zaujalo dvojici cestovatelů natolik, že se pokusili je zachytit. Do záběru jim tehdy vstoupil domorodec a návštěvník mešity. Díky tomu vidíme, jak se tehdy uprostřed města, na okraji Mediny a nitru Tuniska, žilo. Dlouhá odmlka mezi dvěma záběry odhalila rychlý vývoj oblékání a změny, které přinesla globalizace. Místo zůstalo stejné, ale návštěvníci se mění. Mešita už dávno není jen svatým místem muslimů, ale také cílem turistů. V době pandemie jsme tu sice jen my a příběh objevitelů, nicméně ukazuje se, že jakkoliv místa můžou dlouho zůstávat nezměněná, lidé se v čase mění zásadně.
Spojení “svobody a roku 1947” krátce po válce, kdy se svět vzpamatovával z nejhorší politické a ekonomické katastrofy, bylo v kontextu nastupující studené války značně problematické. Afrika žila opatrně, avšak prokazatelně nastupující kolonizací. Pro Čechoslováky, kteří nikdy přímou zkušenost s kolonizací afrických území neměli, bylo primární zajistit si všechna povolení na průjezd jednotlivými oblastmi. V době, kdy sever Afriky ovládali Francouzi a Italové, byla komunikace s úřady centralizovanější než o 74 let později. Významná místa kontinentu se otvírala cestovatelům a dobrodruhům poměrně ochotně. V roce 2021 je situace dramaticky odlišná. Zajistit si postup Afrikou znamená nekonečné hodiny vyjednávání a papírování s různými úřady. Týká se to i významných historických míst. Na jedné straně plošně lákají turisty, zároveň jim ale brání nahlédnout hlouběji. Jen díky fotografiím HZ jsme mohli vystoupit na minaret Velké mešity v Kairuanu a pohlédnout na okolní Medinu, která zůstala nezměněná. Město samotné se ale za původními hradbami neustále rozrůstá.
Ve své době největší a nejkrásnější město světa neuniklo ani Jiřímu s Mirkem. Nadšeně se vrhli na dokumentaci starého města. Neskrývali pak zklamání z pohledu na trosky, které dlouhá staletí sloužily jako zdroj materiálu novým stavbám v Tunisku. Ač je Kartágo jedním ze skvostů Tuniska, pořád se mění. Škody, napáchané za tisíc let, jen tak něco neodčiní. Dokonce i za pouhých 74 let zmizelo hodně krásného. Kartágo čeká na pomoc ze světa, aby jeho historická hodnota mohla znovu vyrůst na ruinách bájného města. Původní kameny a sloupy využili dávní stavitelé při stavbě např. Velké Kairuánské mešity. Není proto nic nezvyklého objevit na zdech nejsvatější muslimské stavby v Tunisku křesťanské kříže. I tenhle zdánlivý detail napovídá, jak historicky blízká jsou si dvě velká světová monoteistická náboženství, a jak silně spolu jejich vývoj souvisí.
Poté, co HZ měli nehodu v Libyi, pokračovali ve své cestě na korbě náklaďáku. Jejich Tatřička se mezitím vezla vlakem do egyptské Alexandrie. První kontakt s egyptským územím proběhl právě v Sollumu, kde v té době nebylo nic kromě nekonečné spousty písku. Dnes je Sollum město se vším všudy včetně hotelů, restaurací a přístavu s kotvištěm armádních lodí. Nedaleko jsou také běžnému návštěvníkovi pečlivě skrytá raketová sila.
Do přímého kontaktu s islámem se HZ dostali v Káhiře, hlavním městě země. V jejich době tu žily asi 2 miliony lidí a bylo to největší africké město. HZ navštívili zemi v době ramadánu, což přinášelo do jejich putování neobvyklou atmosféru. Fotografie zachycuje citadelu, pod kterou je asi 550 mešit. Navštívili ji tehdy v doprovodu manželů Haisových, provozujících v Káhiře vlastní penzion. Ne pyramidy, které jsou spíš lákadlem pro turisty, ale právě všudypřítomné mešity a citadely jsou skutečnou dominantou Káhiry.
Jeskyně dervišů. Dervišové tradičně žili v extrémní chudobě hraničící až s askezí v jeskyních, ze kterých se ve starověku získával materiál na stavbu pyramid. Po vyhnání z nich se přesunuli o něco níž. Vzniklo tak tzv. Garbage City. Místo, kde jediným zdrojem obživy je třídění odpadků. Z všudypřítomných plastových obalů se např. vyrábějí ramínka na šaty. Na místech, kde dervišové po staletí žili svým skromným způsobem života, vznikl kostel.
Na střeše penzionu manželů Haisových. HZ bydleli u manželů Haisových během svého káhirského dobrodružství. Fotka Jiřího Hanzelky vznikla právě na střeše jejich penzionu. V roce 2013 se pan Miroslav Zikmund vydal po svých vlastních káhirských stopách a penzion našel, ale vstup na terasu mu neumožnili. V roce 2021 Tomáš Vaňourek za pomoci zpravodaje Českého rozhlasu na Blízkém východě Štěpána Macháčka místo nejen našel, ale díky jeho vyprávění o Miroslavu Zikmundovi získal další cenné postřehy do sbírky.
Alabastrovou mešita nad Káhirou, pod kterou je citadela. navštívili HZ v době, kdy na ní ještě byly patrné stopy nedávné války a dopadajících bomb. Fotka vznikla na nádvoří mešity, která byla v době návštěvy Expedice Z101 zavřená z důvodu rekonstrukce. Správci se ale líbily původní fotky HZ a myšlenka udělat srovnání místa po 74 letech, takže nás ochotně pustil dovnitř.
Poté, co HZ měli nehodu v Libyi, pokračovali ve své cestě na korbě náklaďáku. Jejich Tatřička se mezitím vezla vlakem do egyptské Alexandrie. První kontakt s egyptským územím proběhl právě v Sollumu, kde v té době nebylo nic kromě nekonečné spousty písku. Dnes je Sollum město se vším všudy včetně hotelů, restaurací a přístavu s kotvištěm armádních lodí. Nedaleko jsou také běžnému návštěvníkovi pečlivě skrytá raketová sila.
Poté, co HZ měli nehodu v Libyi, pokračovali ve své cestě na korbě náklaďáku. Jejich Tatřička se mezitím vezla vlakem do egyptské Alexandrie. První kontakt s egyptským územím proběhl právě v Sollumu, kde v té době nebylo nic kromě nekonečné spousty písku. Dnes je Sollum město se vším všudy včetně hotelů, restaurací a přístavu s kotvištěm armádních lodí. Nedaleko jsou také běžnému návštěvníkovi pečlivě skrytá raketová sila.
V dobách britsko-egyptského Súdánu byl Omdurman ležící na západním břehu Nilu hlavním městem a patřil k symbolům země. V centru města najdeme největší tržiště v zemi. K jeho zavření došlo za celou dobu fungování jen jednou… shodou okolností bohužel právě tehdy, když jsme tu byli s expedicí my. Příčinou uzávěry byly protesty v důsledku převratu z podzimu roku 2021.
Stejně jako v ostatním arabském světě má tržiště typickou charakteristiku súku. V jedné části si koupíte jídlo nebo osvěžující džus, v další věci na auto, hned vedle sedí prodejci textilu, chybět nesmějí ani obuvníci, kteří stejně jako před 75 lety mají po ruce verpánek a ševcovské nástroje.
Baťovci do Súdánu přišli dávno předtím, než sem svou Tatřičkou dojeli Hanzelka se Zikmundem. Baťovy filiálky byly na několika místech. Nám se nakonec povedlo najít právě tuhle, která je už jen odleskem své bývalé slávy.
Když Hanzelka se Zikmundem fotili malého kluka, jak vyrábí sošku ze slonoviny, byl to pro ně bezejmenný chlapec, sklánějící se nad stolkem uprostřed ulice. Nám se podařilo dohledat jeho přímé příbuzné, kteří svého dědu identifikovali podle jizev na předloktí. Výroba sošek zůstala rodinnou tradicí, stejně jako řezbářské náčiní, které se předává mezi mužskými členy rodu z generace na generaci.
Výjezdní silnice z Kassaly s horou Nassala - Kassala byla a dodnes je významnou obchodní križovatkou, ležící mezi Chartúmem, Port Súdánem a Eritreou.
Súdán, Butana Bridge u Kassaly - Během druhé světové války se tu střetávaly britské a italské jednotky. Zatímco Súdán spadal pod britskou správu, Eritrea byla součástí italského koloniálního impéria. HZ ve svých textech vzpomínali, jak se právě po překročení Kassaly a vjezdu do italské Eritreje zlepšila kvalita silnic a tvrdili, že to byli Italové, kdo stavěl ty nejlepší komunikace v celé Africe.
Cesta z Chartumu do Kassaly - V době, kdy oblast navštívili HZ, byla klíčovou spojnicí především železnice. Spojovala jednotlivá města v Africe a často sloužila i jako orientační bod. Bylo to právě houkání vlaku, co duo HZ v Núbijské poušti zachránilo před skoro jistou smrtí.
Vozovka a žel. most Butana Bridge - Poté, co spotřebovali z vaků poslední zásoby vody, vyčerpaně leželi uprostřed pouště. Právě díky houkání vlaku z dálky se dokázali vydat správným směrem vstříc civilizaci. Vlak, který tehdy jezdil jen dvakrát týdně, zachránil HZ život. Kompas, který dostali darem od bývalého britského pilota, měl totiž odchylku přes 2 stupně, takže v poušti zabloudili.
Mahdiho hrob v Omdurmanu - Omdurman je druhé největší súdánské město rozkládající se na západním břehu Nilu hned za soutokem Modrého a Bílého Nilu. Současná Mahdiho hrobka se stříbrnou, z velké dálky viditelnou kopulí, byla postavená v roce 1947.
Ah-Mahdí, vlastním jménem Muhammad Ahmad ibn ’Abdulláh, byl klíčovou postavou súdánského politického i kulturního života 19. století. Stál v čele úspěšné protibritské revolty zvané mahdistické (Mahdího) povstání, jehož cílem bylo svrhnout evropskou nadvládu. Mahdímu a jeho příznivcům se povedlo v roce 1885 Chartúm dobýt a všechny přítomné Angličany popravit.
Vraťte se s námi a Expedicí Z101 do doby, kdy cestovatelé Hanzelka a Zikmund objevovali severní Afriku. Poznejte díky srovnání dobových a současných fotografií, co všechno se od těch časů změnilo. Pohodlně se usaďte a vydejte se na cestu.
Celá složka se týká velbloudího trhu v Omdurmanu. Omdurman je bývalé hlavní město Súdánu ležící na opačném břehu Nilu než Chartúm. Obě města ale v podstatě tvoří souměstí, které je srdcem celého Súdánu a jejich historie je úzce propojená. K nejzajímavějším místům lokality určitě patří velbloudí trh v okrajové části Omdurmanu vzdáleném asi hodinu jízdy autem od centra Chartúmu. Na obrovském prostranství můžete kromě velbloudů koupit i dobytek. V podstatě jde o variaci tradičního arabského súku. Prodejci velbloudů sem míří z celého Súdánu, nejvíc jich přichází ze západosúdánského Dárfúru ležícího při hranicích s Čadem. Znamená to, že musejí urazit trasu dlouhou asi 1 400 km, což je pro Evropana nepředstavitelné. Velbloudářům to ale připadá zcela přirozené. S neprodanými velbloudy míří jejich majitelé na další podobné tržiště v blízkosti Marsa Alam v Egyptě. Část zboží končí také na druhé straně Rudého moře v Saudské Arábii. A za kolik takového velblouda pořídíte? Cena zpravidla začíná někde na 10 tisících USD. Může se ale samozřejmě šplhat do mnohem vyšších částek. Záleží na kupujícím i prodávajícím – a na kvalitě daného zvířete. Velbloudy dělíme na dva typy. Na jedné straně jsou to ti, co mají výdrž a dokážou překonat zdánlivě nekonečné písečné duny. U druhé skupiny dominuje rychlost. Velbloudi na trhu v Omdurmanu se tradičně specializují na obchod s vytrvalými velbloudy.
Tomáše pozvali na velkolepou súdánskou hostinu do místní restaurace. Grilované maso je potřeba něčím zapít, a protože v zemi neseženete žádný alkohol, nezbývá, než se osvěžit po súdánsku – jogurtem smíchaným se 7Up.
Jedním z důsledků zhoršující se bezpečnostní situace je zavření přístavu Port Súdán a z toho plynoucí nedostatek pohonných hmot. Dokud jsou fronty v řádech hodin, a ne dní a k naftě se lze dostat aspoň drobným úplatkem, je situace řešitelná.
Zábava chartúmské ulice. Tanečníci v doprovodu tradičních súdánských bubnů tančí na volném prostranství a užívají si pozornosti.
