Svobodně psát o čemkoliv nebyla za socialismu v žádném případě samozřejmost. Lidé měli jen několik málo možností, jak získat necenzurované informace: z vysílání zahraničních rozhlasových stanic, šeptandou, z knih a časopisů propašovaných ze zahraničí nebo ze samizdatu.
První samizdatové vydavatelství v Československu založil Ludvík Vaculík v roce 1972. Ve své Edici Petlice publikoval hlavně autory zavedené už před rokem 1968, kteří za normalizace náhle přišli o možnost vydávat.
Samizdat probouzel k životu tvůrce i čtenáře. Obrovsky to povzbudilo další lidi, že má cenu psát a svobodně myslet. Tisíce a možná statisíce lidí četly texty, které byly takzvaně na indexu. Ať už vypadaly prorežimní tiskoviny a knihy jakkoliv, nad svobodným myšlením cenzura nikdy úplně nezvítězila.
