Co jste nevěděli o plicích... a Teplicích
Věděli jste, že lidský dech může letět rychlostí až 70 kilometrů za hodinu? Že plíce průměrného člověka, rozložené do plochy, by zabraly rozlohu solidně velkého bytu i s balkonem? A že sametové revoluci a cestě ke svobodě předcházely protesty nejen politické, ale i ekologické?
Více
Dneska nám to přijde úplně normální: do nejmenšího detailu vědět, z čeho se skládá oblíbená zubní pasta. Kde vyrostla mrkev, kterou si krájíme do salátu. Jestli v sušenkách, které máme ke svačině náhodou není palmový olej nebo jiná zrada. A máme taky možnost ukázat svou nespokojenost, pokud je to potřeba.
Vždycky to tak nebylo. Za „socíku“ lidi často ani netušili, jestli vzduch, který dýchají, není náhodou tak trochu jedovatý. Jako že občas to byla asi směs, nad kterou by každý dnešní chemik dostal záchvat paniky. A nejen to. Režimu se nelíbili ti, co nemlčeli, a podle toho se k nim choval. Stěžovat si? Jen na vlastní nebezpečí! Mít nepříjemné otázky? Názor neslučující se s vizí vládnoucího režimu? Radši se zařaď, soudruhu!
A jak k tomu přišly Teplice? Ve druhé půlce roku 1989 se právě v tomhle v severočeském městě situace vyhrotila natolik, že už nebylo možné tvářit se jako se by nic nedělo. Začátkem listopadu se lidi proto začali spontánně srocovat na náměstí, aby dali najevo, že už toho mají dost. A nebylo divu. Bylo to tam vážně „hustý“. Pamětníci vyprávějí, že víc než dvoutýdenní inverze a páchnoucí mlha byly natolik husté, že byl problém třeba jen bezpečně přejít silnici. Původně pokojné demonstrace měly za cíl jen upozornit na neudržitelný stav ovzduší ve městě.
Sílící protesty nakonec opravdu donutily představitele režimu slíbit lidem změnu. A pro lidi v ostatních městech byl právě tohle signál, že změna je možná. Že cesta ke svobodě může vést přes otevřeně vyjádřený názor. Necelý týden před sametovou revolucí, která nakonec změnila celou společnost od základu. I díky Tepličákům a jejich odvaze.
