Za koncert do basy
Jít před rokem 1989 na koncert zakázané kapely znamenalo podstoupit riziko vězení a jiných perzekucí.
Více
Léto – to jsou kromě prázdnin a dovolených i hudební festivaly. Jediné, co v souvislosti s tím musíme dnes řešit, je, jak stihnout všechny, které chceme vidět, kde vystupují lepší kapely anebo co dělat, pokud bude (nebude) pršet. Pamětníci potvrdí, že před rokem 1989 míval poslech hudby docela jiný rozměr.
Pokud váš oblíbený interpret nepatřil mezi hrstku režimem povolených, mohli jste počítat s tím, že…
- Akce bude na poslední chvíli zrušená (organizátor dostal avízo, že VB chystá zátah).
- Koncert sice proběhne, ale na přídavky rovnou zapomeňte. Nejpozději mezi pátou a šestou skladbou vrazí do prostoru muži v uniformách a začne zatýkání.
- Ti šťastnější si z koncertu odvezou modřiny a rány obuškem. Ti, kteří tuhle kliku neměli, se nepovezou domů, ale na policejní stanici.
- I kdyby koncert proběhl v relativním poklidu, státní moc vás dostihne později ve formě udání všímavých sousedů a poskoků režimu. Vyhazov z práce nebo ze školy? Zákaz čehokoliv? Nic nebylo nemožné.
Provinění? Poslech tzv. zakázané kapely. Umělců, kteří chtěli zpívat a hrát ne předem schválené prorežimní songy, ale po svém. Svobodně.
Ale nešlo jen o hudbu. Režim si dělal nárok i na rozhodování o tom, jak se budou jeho občané oblékat a jak budou vypadat. Každý, kdo se lišil od „normy“ riskoval potíže. A nezapadat do anonymního davu bylo v nesvobodném režimu extrémně snadné. Stačilo třeba...
MÍT DLOUHÉ VLASY
Jednou z tvrdě postihovaných skupin byly tzv. „máničky“ – (většinou) mladí muži odmítající z nejrůznějších důvodů konformní krátký sestřih. Ať už se nechali inspirovat západní módou hippies, anebo se prostě jen chtěli odlišit, měli problém.
BÝT „PÁSEK“
Ani krátký sestřih vlasů vám ovšem nezaručil, že se zničehožnic neoctnete na služebně VB. Pokud jste poslouchali rock’n’roll, oblékali se podle jeho interpretů anebo prostě „moc zápaďácky“ a žili si po svém, mohlo se stát, že vás společnost označila za „páska“.
-
Máničky na autobusovém nádraží v Uničově před cestou na undergroundový festival na Třemešku pořádaný v roce 1985 na pětadvacáté narozeniny Antonína Mikšíka Antonín Mikšík (* 1960)
zdroj: Pamět národa
-
Máničky u baráku v Maštírovicích Petr Švestka (* 1959)
zdroj: Pamět národa
-
Z fotbalové turnaje mániček v Obědné z roku 1983 Antonín Mikšík (* 1960)
zdroj: Pamět národa
-
Zábřežské máničky Stanislav Stojaspal (* 1958)
zdroj: Pamět národa
-
Mánička v 80. letech Marcel Hájek (* 1965)
zdroj: Pamět národa
-
Jaroslav Beneš jako takzvaná mánička, 1975 Jaroslav Beneš (* 1946)
zdroj: Pamět národa
VZPOMEŇTE SI NA NĚ, AŽ…
- … budete řešit, jaký suvenýr si z festivalu odvezete tentokrát. Oni si odváželi modřiny a tresty.
- … se budete bát, aby se vám nevybil mobil. Oni se báli, že jim při výslechu vybijou zuby.
- … budete otrávení, že si nemáte kam sednout. Oni se báli, že půjdou sedět.
Protože svoboda není samozřejmost.
Možností k poslechu a svobodnému šíření hudby bylo před rokem 1989 zdánlivě málo. Živá hudba na koncertech a vystoupeních – pokud se povedlo je uskutečnit. Televizní vysílání bylo v plenkách a plné propagandy a režim pečlivě hlídal i produkci a prodej gramodesek. Co ale nechybělo ve většině tehdejších domácností, byl radiopřijímač. A v českém éteru se překvapivě daly poslouchat i jiné stanice, než prorežimní Československý rozhlas.
- Československý rozhlas Kromě krátkého vzepětí v srpnu 1968 byl Rozhlas po celou dobu své existence – tzn. od roku 1945 až do sametové revoluce – součástí socialistické politiky. Tomu se podřizovala programová skladba. Každé slovo nebo melodie, které tu zazněly, prošly pečlivým schvalovacím řízením pod taktovkou stranických cenzorů.
- Svobodná Evropa – Radio Free EuropeRádio vysílalo česky z Mnichova od 1. května 1951 a jeho poslech byl v ČSSR samozřejmě nelegální. Kromě politiky a nezávislé žurnalistiky dávala stanice prostor i hudbě. S vysíláním RFE je spjatý například písničkář Karel Kryl.
- Blue HillRádio z Neratovic, které na začátku 70. let vzniklo díky jednomu nadšenci. Vysílalo svobodnou hudbu i politické komentáře, posluchačům připomínalo, jak se některé věci mají doopravdy, ať už šlo o okupaci vojsky Varšavské smlouvy nebo jiné aspekty každodenního života ve stále tužší normalizaci. Rádio bohužel brzy umlklo. Jeho majitele udal vlastní tchán.
