V dobách, kdy ve své Tatře 87 brázdilo svět duo Zikmund s Hanzelkou, bylo tohle jiné.
Už od časů Emila Holuba celé generace kluků snily o cestách kolem světa, toužily dobýt jiné kontinenty, plavit se přes oceán, potkat s „domorodci“, zkrátka objevovat neznámé.
Dvojice inženýrů původně vyrážela do světa jen na propagační turné automobilky Tatra a československého průmyslu s cílem navázání obchodních kontaktů. Svoje zážitky z cest postupně začali sdílet, až se z nich stali reportéři, kteří díky svým článkům, fotografiím a spotům přibližovali lidem v socialistickém Československu obehnaném ostnatým drátem tehdy nedostupný svět. Reportáže a filmování zároveň pomáhaly výpravu finančně zajistit.
22. 4. 1947 Cesta do neznáma
Z Prahy vyjeli v roce 1947. Nejdřív do marocké Casablanky a přes Egypt a Súdán až do Etiopie.
Jako první na světě pokořili autem Núbijskou poušť. Z Afriky se přesunuli do Jižní Ameriky, z Argentiny pokračovali až k americkým hranicím.
Psal se rok 1950. Vzhledem k Hanzelkově zranění a železné oponě, která jim nedovolila pokračovat do USA, jejich cesta v Mexiku skončila.
Sláva cestovatelské dvojice ve vlasti postupně rostla. Nebylo divu.
O 44 procestovaných zemích napsali několik knih, publikovali reportáže, účastnili se besed, přinášeli autentická svědectví o tom, jak lidé žijí jinde. Do roku 1968 stihli ještě cesty do Asie a Oceánie, chystali se do Austrálie.
Zvláštní zpráva č. 4, jejich společné kritické pojednání o Sovětském svazu z roku 1965, naštvala nejen české stalinisty, ale rozzuřila osobně i L. Brežněva. A když se oba prostřednictvím vysílání Československého rozhlasu otevřeně postavili proti okupaci v roce 1968, s životem na cestách byl nadobro konec. Co víc, byli definitivně „odsouzeni do nebytí“, jak často velmi trefně říkali. Československo ovládla normalizace. Na duo Z&H se mělo navždy zapomenout.
Jejich knihy se ale dál šířily samizdatem. Zikmund a Hanzelka byli pro spoustu lidí pojem. Stali se velkou inspirací pro mladou generaci, která navzdory totalitnímu režimu toužila také cestovat a poznávat celý svět. I proto si dodnes připomínáme jejich odkaz.
Po pádu železné opony na svou někdejší misi navázali, i když trochu jinak.
Hanzelka onemocněl, takže Japonsko, Austrálii, Nový Zéland, ale i Sibiř nebo Srí Lanku navštívil Zikmund sám.
Oba ale za své dílo dostali Cenu E. E. Kische a také českou Medaili Za zásluhy.
Rok po Hanzelkově smrti v roce 2003 byl navíc Zikmundovi udělen čestný doktorát Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a Řád Tomáše Garrigue Masaryka. A zaslouženě. Desítky tisíc metrů filmového materiálu, osvěta, publikace, vytrvalost – to je jen stručný výčet přínosu cestovatelské dvojice.
Cestovatelé Zikmund s Hanzelkou inspirovali celé generace. Touha po svobodném poznávání světa je pro nás důležitá i v současnosti. Přestože se na ně mělo zapomenout, inspirují dodnes.
Společně s Expedicí Z101 jsme se rozhodli africkou expedici „zopakovat“ a vydáváme se po stopách pánů Zikmunda a Hanzelky. A protože vývoj technologií nahrává dřív netušeným možnostem, Miroslav Zikmund se jí bude moci zúčastnit. Díky nepřetržitému on-line připojení bude čestným virtuálním členem a partnerem Expedice Z101.
Stejně tak, jak bude expedice po vzoru pánů Zikmunda a Hanzelky objevovat Afriku, bude se i náš web plnit zajímavým obsahem. Nebudou chybět unikátní záběry z původní cesty Zikmunda a Hanzelky doplněné novými fotografiemi a nahrávkami ze stejných míst a spousta dalších zajímavostí.
Není to ale poprvé, co se novodobí následovatelé cestovatelů Zikmunda a Hanzelky vydávají po jejich stopách. Už v roce 2018 procestovali po vzoru věhlasných cestovatelů Asii.
Expedice Hanzelky a Zikmunda včetně kamarádů a nosičů ve vesnici Bawomataluo na ostrově Nias v Indonésii, který označili jako “ostrov nebojácných” versus členové Zikmund100 v doprovodu svých přátel.
Zatímco v Jordánsku je Mrtvé moře primárně chápáno jako zdroj vláhy, pro zbytek světa je to zejména místo rekreace a odpočinku. Místo leží více než 430 metrů pod hladinou světového moře, což z něj činí nejníže položený bod na zemi. Již v roce 1959 se spekulovalo o snižování jeho hladiny, přičemž v roce 2018 se ukázalo, že se jedná o reálný problém. Ke studiu této vodní plochy jde členové Zikmund100 nechali inspirovat Miroslavem Zikmundem.
Chrám v libanonském Baalbeku byl postaven za použití mohutných kamenů vážících více než 1300 tun. Jejich rozměry jsou tak impozantní, že jim Hanzelky se Zikmundem i členové Zikmund100 věnovali několik hodin zkoumání. Ke konečnému zjištění, jak sem kameny dopravili, se však jejich účastníci nedopátrali.
V roce 1959 byly v jordánském Jerashi cítit vůně z ohňů z černých borovic a z různým kulinářských specialit, které navíc byly doprovázeny zpěvy a hlasy kejklířů. Dnes je Jerash takřka výhradně místem pro turisty a jen těžko se dá zaslechnout arabština. Všudypřítomná je naopak angličtina a japonština. Jerash byl původně tak majestátní, že ho navštívil v roce 130 i sám císař Hadrianus.
Pašupatináth na řece Bagmátí v Káthmándú je nejsvatějším místem Nepálců, kteří sem chodí ukončit svůj život na spalovacích ghátech. Chrám je přístupný pouze věřícím a doba ho za téměř 60 roků prakticky nezměnila.
Na jezeře Dal natočila expedice Hanzelky a Zikmunda v letech 1960-61 snímek “Je-li kde na světě ráj”. Místo odpočinku i pracovního nasazení se téměř nezměnilo a houseboaty ve viktoriánském stylu nesou odkaz jedinečných přírodních krás, kterých je Kašmír, obklopený vysokým pohořím Himaláj, plný.
Pagody Pašupatináthu v Káthmándú jsou spojnicí mezi životy a smrtí hinduistů. V roce 1961 byly poznávány Hanzelkou a Zikmundem, které více než duchovno uchvátil nedaleký les plný volně žijících opic. Účastníky Zikmund100 naopak překvapila intenzita všudypřítomné víry místních, která místo obklopuje.
Expedice z roku 1963 versus putování z roku 2018. Náročné studium, kterým se jeho členové prodírali, je mělo nasměrovat k dalšímu postupu na zamýšlené trase. A ačkoliv i po 56 letech hledali jejich protagonisté stejné informace, používaná technika se po desítkách let dramaticky změnila. Konečně v roce 1963 byla v hlavním městě Indonésie luxusem samotná elektřina.
Malá vesnice na ostrově Siallagan a “pohádková babička”, jak ji nazval pan Zikmund a 15. 2. 1962 si s ní udělal upomínkovou fotografii. O 56 roků později se účastníkům Zikmund100 podařilo ns stejném místě najít vnučku této ženy.
Královský trůn na ostrově Nias v Indonésii mezi kanibalskými kmeny. V roce 1962 na tomto čestném místě usedl Ing. Jiří Hanzelka, v roce 2018 na tuto tradici navázal Lukáš Socha.
Ve vesnici Hillinawale na ostrově Nias platila pro stavitelství striktní pravidla. Domy se stavěly mistrným způsobem bez použití lepidel, malty a hřebíků. Civilizace však po 56 letech pomalu přichází i do nejodlehlejších částí ostrova Nias.
Chrám Borobudur je dominantou indonéského města Jogjakarta. Ačkoliv se více jak 56 let od cesty Hanzelky a Zikmunda zdá při pohledu na zdi chrámu jako vteřina, stal se během této krátké doby z Jávy nejlidnatější ostrov na světě.
Buddhistický chrám Borobudur postavený na hinduistických základech byl středem zájmu zkoumání Hanzelky a Zikmunda na ostrově Jáva. Padesátišestiletá prodleva mezi oběma expedicemi, proložená několika zemětřeseními, se na chrámu výrazně podepsala, ale místní ochránci památek se snaží vše vrátit do původního stavu.
Chrám Prambanan je součástí nádherného chrámového komplexu, který ale neustále ničí častá zemětřesení. V roce 1962 se podařilo zachytit jen Šivův chrám, který byl do roku 2018 viditelně opakovaně restaurován. Bohužel po každém zemětřesení se postaví v trochu jiném provedení. Právě taková ale je současná Indonésie.
Sloní chrám Goa Gajah na ostrově Bali lákal Hanzelku se Zikmundem svým vstupem do jeskyně, který místní v současnosti velmi pečlivě udržují. Vstupy do místních chrámů totiž představují značnou část příjmů Balijců, kteří jsou z velké části závislí na turistickém ruchu.
Chrám Besakih na indonéském Bali byl už v roce 1962 významnou turistickou atrakcí, což se nezměnilo ani za uplynulých 56 let. Rýžová pole kolem chrámu však už nejsou využívaná a pomalu zarůstají nekonečnými palmovými háji.
Gunung Kawi je jedním z asi 18 000 chrámů, který se nachází na indonéském Bali. Zatímco dnes je převážně centrem nekonečných zástupů turistů, v době, kdy byl vliv hinduismu na ostrově nejsilnější, se chrám těšil obrovské úcty.
Hotel Indonesia v Jakartě byl v roce 1962 symbolem mezinárodního luxusu a nekonečného komfortu. Později se hotel stal kulturní památkou, spadající pod pod ochranu vlády. Město samotné ale roste tak rychle, že budova hotelu se stala součástí okolní zástavby, kterou tvoří výškové budovy. Dokonce ani tradiční rikši dnes nesmějí do bezprostředního okolí hotelu, aby nebrzdily už tak zběsilý jakartský provoz.
Stadion v Jakartě byl rekonstruován při příležitosti Asijských her v roce 1962 a dvojici Hanzelky se Zikmundem se podařilo jeho podobu zachytit. O 56 let později vytvořila dvojice cestovatelů Vaňourek a Socha snímek tohoto sportovního stánku, rekonstruovaného kvůli Asijským hrám v roce 2018.
