Zkuste si představit, že byste v každém novinovém článku hledali skrytá sdělení. Znamená věta „Plán zásobování maloobchodu jsme za uplynulé období téměř splnili.“, že v obchodech bude dost zboží pro všechny? Budou fronty na toaletní papír, kávu či citrony delší nebo kratší? Nebo je potřeba počítat s horší variantou? Anebo tím autor myslel něco úplně jiného?

Podobné rébusy řešili před rokem 1989 čtenáři novin, ale i posluchači rozhlasu či diváci u televizních obrazovek denně. Napsat nebo jinak veřejně prezentovat vlastní názor, pokud se neshodoval s politickou propagandou, bylo tehdy nemožné. Na krátkou dobu se tisk vymkl stranické kontrole v období kolem roku 1968, pak ale přišly tvrdé postihy a normalizace. „Psali jsme mezi řádky…“ říká o této době v jednom z rozhovorů novinářka, dlouholetá redaktorka Svobodného slova, Marta Bystrovová.

Jak vypadal svět, v němž žurnalistiku držel pevně v rukou stát v čele s vládnoucí politickou stranou? Poslechněte si příběh Marty Bystrovové a dalších novinářů z dob, kdy svoboda tisku nebyla samozřejmost.

Svoboda tisku

DALŠÍ
AKTIVITY

SVOBODA NENÍ SAMOZŘEJMOST