Představte si obyčejné úterý uprostřed léta. Ukládáte se ke spánku a plánujete, co zítra. Možná se těšíte na zaslouženou dovolenou. Nebo jste se z ní právě vrátili, a nemůžete se dočkat, až se o zážitky podělíte s kolegy v práci. Možná je ten den úplně obyčejný. Jedním je ale jednoznačně výjimečný. Je to na příští dvě desetiletí poslední den, který prožíváte jako občan relativně svobodného státu. Je úterý 20. srpna 1968. Druhý den ráno 21. srpna vás s největší pravděpodobností vzbudil příšerný hluk. Mladší ročníky nechápaly, co se děje. Ti, kteří ještě pamatovali druhou světovou válku, tušili. Tanky. Vojáci. Další válka? Ne, „jen“ okupace přejmenovaná vládnoucí garniturou na „přátelskou výpomoc“.

Někteří vaši blízcí stihnou emigrovat. Jiní zemřou nebo utrpí zranění při střetu s příslušníky okupačních armád. Někteří přijdou o práci a budoucnost jen proto, že dali najevo svůj nesouhlas s „přátelskou pomocí“. Její následky ponesou všichni. V celé zemi nebude prakticky nikdo, koho by se invaze vojsk Varšavské smlouvy nějak nedotkla. Okem neviditelné stopy na osudech a životech stovek tisíc nadaných, inteligentních a pracovitých lidí, kterým invaze navždy změnila život, dnes už nikdo nespočítá.

Pojďme si na ně vzpomenout i letos – třeba při procházce, která připomene naopak dodnes viditelné stopy srpnové okupace.

Skrýté příběhy Skrýté příběhy Odkaz na trasy

Atmosféra tehdejších pohnutých dní





Ať už jste to ráno roku 1968 zažili osobně, nebo vám o něm vyprávěli rodiče, příbuzní či známí, nedopusťte, aby se historie opakovala. Protože #SvobodaNeniSamozrejmost

Slovníček pojmů



DALŠÍ
AKTIVITY

SVOBODA NENÍ SAMOZŘEJMOST