Církev a věřící pronásledování režimem
Letos uplyne 70 let od smrti Josefa Toufara. Zatímco dnes je víra otázkou svobodné volby každého z nás, komunistický režim víru v Boha tvrdě stíhal. Josef Toufar byl jedním z mnoha, kteří za ni zaplatili životem.
Více
Pronásledování katolické církve a víry v Boha obecně nabylo v socialistickém Československu nebývalých rozměrů. Rušily se řády, kláštery, církev byla pod obrovským tlakem. Stejně jako v jiných aspektech života, ani v souvislosti s církví se režim neštítil justičních vražd.
Mezi první oběti patří komunistické diktatury v našich zemích patří kněz z Vysočiny Josef Toufar. Zemřel na následky brutálního mučení příslušníky Státní bezpečnosti 25. února 1950 v rámci vyšetřování kauzy nazvané Číhošťský zázrak.
A temná padesátá léta pokračovala. V noci ze 13. na 14. dubna 1950 přepadli příslušníci SNB, StB a Lidových milicí 75 klášterů mužských řádů v tzv. akci K a v červenci 1950 se pustili i do ženských řeholí v rámci akce Ř.
Perzekuce církve ale zdaleka nekončila. Ani později neměli věřící v socialistickém Československu snadný život. Jakkoliv postupně docházelo k mírnému uvolňování, které vyvrcholilo svatořečením Anežky České papežem Janem Pavlem II. ve vatikánské bazilice sv. Petra v neděli 12. listopadu 1989. Pět dní poté začala v Praze sametová revoluce.
Křesťanství vadilo komunistickým ideologům z mnoha důvodů. S pronásledováním představitelů církve i věřících proto začali nedlouho poté, co se v roce 1948 formou převratu chopili moci.
Pověst o kříži, který se údajně v malé vsi Číhošť pohnul při kázání pátera Josefa Toufara – který mimochodem tzv. zázrak ani neviděl ani nijak nepropagoval, stačila v únoru 1950 k tomu, aby STB kněze zatkla a brutálně vyslýchala. Komunisté z Toufara doslova vytloukli přiznání, že tzv. „zázrak“ zinscenoval, aby manipuloval věřící. Těžko si dokážeme představit krutost mučení, které přimělo Josefa Toufara prohlásit, že křížem hýbal úmyslně.
Následkům drastických výslechů 25. 2. 1950 podlehl. STB mohla být v klidu. Tenhle obžalovaný už své přiznání neodvolá. Zároveň se rozpoutala vlna zatýkání a perzekucí kněží i řeholníků.
K výročí Toufarova úmrtí se konala pietní akce. Vizuálním i hudebním propojením okolních kostelů do formy kříže s centrem v bývalém Borůvkově sanatoriu, kde Josef Toufar zemřel, jsme připomněli, že ani svoboda náboženského vyznání není samozřejmost. A že zázraky se dějí, i když mají občas pár desítek let zpoždění.
