Prostě jsem chtěla být dobrá, říká Věra Čáslavská v dokumentu Olgy Sommerové Věra 68. Baletu a gymnastice se věnovala od dětství. Její sportovní kariéru nejen na kladině, bradlech a v prostných provázely úspěchy vykoupené tvrdou dřinou. Zlaté medaile přivezla do tehdejšího Československa z Tokia a Mexika, stříbro z Říma, pravidelně vítězila na mistrovstvích světa v gymnastice.

To tehdejší režim velmi dobře věděl a stejně jako u ostatních sportovců i u Věry bedlivě sledoval její vystupování. Nadaná gymnastka totiž kromě sebedisciplíny a skromnosti byla pro komunistické činitele potenciálně nebezpečná i svým smyslem pro fair play.

To se jí stalo osudným během závěrečného slavnostního ceremoniálu letních sportovních her v Mexiku v roce 1968. Při předání medailí stála na stupínku vítězů společně se sovětskou závodnicí.

Ve chvíli, kdy hráli sovětskou hymnu, na protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy Věra sklonila hlavu směrem k zemi. Přeneseně lze říci, že sklonit hlavu může někdy znamenat uchovat si rovnou páteř. Ve stejném roce ukončila Věra svou sportovní kariéru.

Příběhem Věry Čáslavské připomínáme, že svoboda projevu není samozřejmost. Protože i dnes je důležité, aby o kariéře a osudu člověka rozhodovaly především jeho schopnosti, talent, píle a charakter. Ale nikdy toho nelitovala.

DALŠÍ
AKTIVITY

SVOBODA NENÍ SAMOZŘEJMOST